Lumír Hladík žije a pracuje v kanadském Torontu. Studium umění a designu v UPŠ Václava Hollara v Praze ukončil v roce 1976. Fascinován bezprostředností konceptuálního umění v 70tých letech, začal se, společně s podobně smýšlejícími umělci Karlem Milerem, Petrem Štemberou, Janem Mlčochem a Jiřím Kovandou, zabývat uměním performance/akce, instalace a intervence. Vytvořil velmi svéráznou formu body-artu, popsanou historičkou umění Pavlínou Morganovou jako aranžování "vykolejených situací", které dokumentoval pomocí fotografie a 8mm filmu. Jeho rané dílo zkoumalo pojmy jinakosti, smrtelnosti a determinismu. Po přestěhování do Kanady, v roce 1982, Hladíka výrazně ovlivnila kanadská divočina: strávil více než tři desetiletí studiem specifického aspektu smrtelnosti - přírodní entropie. V jeho umění se váže jak gotická majestátnost tak i barokní přebujelost s naprosto nespořádanou, neukázněnou a rozvášněnou substancí kanadského pralesa. Hladíkova práce využívá široké spektrum výtvarných disciplín: kresbu, kombinovanou techniku, starožitné ready-mades (hotových objektů), performance, intervence a instalace. Jeho práce je mnohovrstevná, protkána nejasnostmi dvojsmyslů a myriádami subtilních odkazů. Hladík vyznává, že jeho umění reaguje na absurdní a všudypřítomnou “racionální” obranu iracionality v myšlení dnešní společnosti. Jeho práce se dá zhruba rozdělit na čtyři tematické kategorie:
Prasvět
Kanadská kurátorka, Daniela Šneppová popsala Hladíkův kresebný styl jako "skvěle provedenou entropickou kresbu, založenou na velkém rozpětí doteků a plynulých pohybů které dalekosáhle přesahují rámec pouhých textur, struktur či prostou reprodukci formy..., které, hledajíce vrozené, metafyzické formy, sledují neviditelná energetická pole kořenů, tlejícího dřeva a rozpadající se anatomie". Hladík často popisuje jeho kreslení jako porovnávání či dialog dvou extrémních protikladů: před-kambrionálních a současných lidských psychických stavů.
Symbiotické baroko
Hladíkova série symbiotických relikviářů se začala formovat kolem roku 2006. Tyto konceptuální skulptury jsou vytvářeny za pomoci kanadské divoké zvěře. Poté, co vystaví své částečně-hotové objekty náhodnému útoku černých medvědů, kun rybářských, mývalů, ptáků a hmyzu ve volné přírodě, Hladík sklízí jejich destruované zbytky a ve svém atelieru je posléze restauruje a upravuje. Částečně zničené restaurované objekty jsou nato zintenzivněny a doplněny dalšími přírodními objekty, entropickými kresbami, starožitnými ready-mades, a dalšími dekorativními prvky. Jakmile je tento komplikovaný balzamovací rituál hotov, je finální "relikvie" vložena do ochranného muzejního displeje. Hladíkovo nutkání chránit a ctít božské destrukce vytvořené nevinnými “živými svatými”, anonymními, volně žijícími zvířaty, je impulsivní reakce na jev, který umělec popisuje jako "vykolejenou civilizaci". Tvrdí, že "naše neúcta k smrti zabíjí život!" Hladíkovo symbiotické dílo je úzce spojeno se ztraceným uměním "katakombových svatých". starořímských kostlivců, kteří byli často během 17-19tého století exhumováni z římských katakomb, aby jim byly posléze dány fiktivní jména a kteří byli posláni do zahraničí coby ostatky svatých.
Vanitas objekty, instalace
Prostřednictvím instalací a intervencí s rozpadajícími se objekty, Hladík zkoumá nový aspekt tématu neúcty ke smrti, která inspiruje jeho práci. Tyto instalace jsou často označovány jako současné verze symbolické umělecké formy vanitas, která vznikla v 16tém století v Holandsku. Hladíkovy práce sestávají z "upravených" ready-mades a prvků nalezených jak v přírodě, tak v mnoha místech, obchodech a starožitnictvích kanadského Ontaria. Temné a inteligentní, tyto instalace jsou Hladíkovou odpovědí na otázky přemrštěné nárokovosti, pýchy, viny a studu.
Intervence
Ve svých intervencích se Hladík opět vrací k jeho rané akční formě umění. Jeho absurdní a iracionální intervence zrcadlí "iracionálnost" lidského chování, které se vší pravděpodobností navždy zůstane nedílnou součástí lidské existence.
Veřejné sbírky
National Gallery of Canada, Kanada
Národní Galerie Praha, Česká Republika
Uměleckoprůmyslové museum v Praze u(p)m, Česká Republika
Národní Filmový Archiv, Česká Republika
GASK, GALERIE STŘEDOČESKÉHO KRAJE, Česká Republika
GAVU, Galerie výtvarného umění v Chebu, Česká Republika
THE TICHY OCEAN FOUNDATION COLLECTION, Zurich / Praha